Bodin, Jean (1529/30-1596) Francouzský filosof a politický spisovatel. Pocházel z Angers. Studoval právo na tamní universitě, poté se přestěhoval do Toulouse, kde se vzdělával v historii, metafysice, matematice a astronomii a naučil se několik jazyků. Před plánovanou kariérou právníka dal přednost zájmu o politiku, díky kterému se dostal do dvorních kruhů a služeb vévody ď Alen\=on, mladšího bratra pozdějšího krále Jindřicha nI. Když se postavil proti dalšímu odnímání statků hugenorum a trvající válce proti nim, upadl v roce 1577 v nemilost krále a odešel do Laonu, kde prostřednictvím sňatku s Fran\=oise Troui11iart získal úřad královského prokurátora. Později se připojil ke Katolické lize, což bylo ve světle jeho dřívějších postojů a jeho stále patrnějšímu judaismu dost bizarní rozhodnutí, ke kterému ho pravděpodobně přivedly obavy, že přijde o úřad; tato epizoda nám připomíná, že prakticky celý svůj dospělý život prožil v období občanských a náboženských nepokojů.
Nepřekvapuje tedy, že Bodinova obsáhlá díla odrážejí jak jeho touhu po obnovení integrity politické společnosti, tak i hluboké náboženské hledání osobní jistoty. Na jedné straně se v nich objevuje inspirace humanistickými mysliteli z klasických pramenů, historických i právních,' na straně druhé hluboké, občas až mystické zaujetí imaginárním vesmírem, spočívající ,na spojení tomistického, judaistického a novoplatónského myšlení. Zatímco jeho první velká práce obsahovala analýzu příčin znepokojující cenové inflace šestnáctého století, z posledního díla, zabývajícího se kouzelnictvím, je zřetelné, jak neochvějně zastával lidové pojetí světa obývaného jak dobrými, tak i zlými duchy. Dokonce i analýza STÁTU a OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI v Šesti knihách o republice (Les six livres de la république) z roku 1576, základním díle Bodinovy politické teorie, nemůže být zcela pochopena, pokud ji vytrhneme z kontextu metafysického vesmíru, do kterého ji autor začlenil.
Spis Šest knih o republice bývá vyzdvihován pro svou definici SVRCHOVANOSTI jako neohraničené a nedělitelné moci tvořit obecné zákony. Bez takové moci stát nemůže náležitě existovat. Těžiště této svrchované zákonodárné moci určuje monarchický, aristokratický nebo demokratický charakter státu. Tato definice vyloučila smíšené státy aristotelovského typu. Také se však významně vzdálila od tradičního důrazu na krále jako soudce a od příbuzné ideje, že královým raison ďétre je výkon spravedlnosti. Svrchovanost podle Bodina nespočívá v tom, zda zákony jsou či nejsou spravedlivé, ale v moci tyto zákony ustanovovat. Tím, že nepřipouštěl možnost poddaných schvalovat zákony nebo se proti nim bránit, vytvořil jeden z podstatných ideologických pilířů monarchického ABSOLUTISMU, který vyvrcholil vládou Ludvíka Xlv. Bodin dal v každém případě impuls k formulaci sekulárního a utilitárního pojmu svrchovanosti v jeho dnešním chápání.
Ačkoli jako nejtrvalejší a nejpronikavější z Bodinových myšlenek se ukazuje idea svrchovanosti, neměli bychom zapomínat, že Šest knih nebylo pojednáním o svrchovanosti, ale náčrtem a obranou svobodného státu. Ten Bodin na začátku definuje jako "zákonnou vládu mnoha rodin a těch, kdo k nim patří, se silnou svrchovaností". Důraz na "zákonnou vládu" má zvláštní význam a nelze ho chápat jako pouhý aspekt rozpravy o svrchovanosti. Naopak, středem Bodinovy analýzy je explicitní a zásadní rozlišování mezi státní formou, jež je určována svrchovaností, a vládní formou: monarchický stát může mít tyranskou, panskou nebo spravedlivou vládní formu, aristokratický stát může být spravován lidovým způsobem a demokratický stát může využívat aristokratických metod.
Bodin pokládal za nejlepší model vlády francouzský typ, který popsal jako "spravedlivou monarchii". To proto, že v tomto systému je absolutní moc monarchy zmírňována nutností uznávat platnost přirozeného a božského zákona. Stejně jako je Bůh všemohoucí vládce vesmíru, je plnomocný ve své sféře i král. A stejně jako Bůh, jehož je obrazem, zmírňuje 'král svou moc spravedlností. Bodin dále zdůrazňuje, že král - ačkoli má právo neohlížet se na něčÍ, souhlas, překračovat zvyky a dokonce ignorovat existující zákony - by svá práva neměl užívat, aniž by se přitom staral a myslel na blaho svých poddaných. Jsou-li nezbytné změny, měl by král "napodobovat a následovat velkého Boha přírody, který ve všech věcech postupuje nenásilně a krÚček po krÚčkjl". To v praxi znamená uznat roli těch lidí a institucí, které se podílejí na vládě. Bodin byl přesvědčen, že i v drobnostech by se král měl radit se svými rádci a trval na tom, že "spravedlivá monarchie nemá jiného bezpečného základu než stavy, obce, cechy a university". "Stát je neudržitelný bez senátu, stejně jako nemůže být tělo bez duše či člověk bez rozumu..." Bodin sice neměl vysoké mínění o schopnosti obecného lidu vládnout sám sobě, stejně tak si byl však vědom toho, že tyran pouze uvádí ve zmatek přirozený řád vzbuzováním strachu, hněvu a odporu. "Hlavním cílem všech států je rozkvět zbožnosti, spravedlnosti, statečnosti, cti a ctnosti." Ačkoli se stát neobejde bez "řádných úkonů k zabezpečení .blahobytu obyvatel, jako jsou výkon spravedlnosti, opatřování potravin" atd., je toto pouze "počátkem státu". V okamžiku, kdy člověk uspokojí své základní materiální potřeby, je schopen žít ctnostněji a začít brát v úvahu nejprve "proměny, vzestupy a pády stáru", a pak i krásu a harmonii přirozeného řádu. Nakonec, díky vývoji intelektuálních ctností - moudrosti, vědění a náboženství - může stát dosáhnout svého nejvyššího cíle tím, že lidi dovede k "božské kontemplaci o tom nejkrásnějším a nejskvělejším, co si jen lze představit". Bodinův stát je ve skutečnosti součástí tradiční theologie. Jeho účelem je umožnit člověku žít v harmonii se zákony přírody a chápat božskou kauzalitu, na níž spočívá celý vesmír. A naopak, pochopení božského vybavuje lidi k organizování státu na základech, které - právě proto, že odrážejí a přispívají k universální harmonii - mu zajišťují trvání. Tento názor Bodin podepřel zaužívanou metaforou řetězu bytí. Částečně smrtelný a částečně nesmrtelný člověk má své přirozené místo uprostřed mezi zvířetem a andělem. Společnost se skládá ze tří tradičních stavů: z duchovních, bojovníkú a obecného lidu, přičemž každý stav má zvláštní funkci a kvalitu. V takto dobře uspořádaném státě lze spatřovat odraz lidské přirozenosti, v níž "nejdůležitější místo zaujímá chápání, na druhém je pak rozum, na třetím hněv a touha po pomstě a na posledním smyslnost a zvířecí žádostivost". Řád je chráněn pozorně udržovanou rovnováhou protikladných sil, v níž jsou extrémy každého prvku universálního řetězce bytí navzájem propojeny mezičlánky. Obdobně je nejlepší forma spravedlnosti taková, která kombinuje uznání přirozené nerovnosti lidí s úctou ke spravedlnosti a která sjednocuje protikladné principy a vytváří jako v hudbě z potenciálního nesouladu harmonii. DP

odkazy
Bodin, J.: De republica libri sex. Jac. Du-Puys, 1951.
literatura
Franklin, 1.: Jean Bodin and The Rise (!ť Absolutist Theory. Cambridge: Cambridge University Press, 1973.
King, P.: The 'Ideology ()ť Drder: a Comparative Analysis oť Jean Bodin and Thomas Hobbes. Londýn: A1Jen & Unwin, 1974.
Parker, D.: Law, society and the state in the thought of Jean Bodin. History ()ťPolitical Thought 2 (1981), - 253-285.